Naše řemeslo nás baví. Vedle kominictví a čištění komínů také vyrábíme komínové stříšky, komínové napoleony a stříšky na komín. Pokud Vás také zajímají informace z našeho oboru, připravili jsme pro Vás něco z historie.
Využití komínových stříšek, montáž komínových stříšek
Komínové stříšky omezují vnikání vody nebo sněhu do komínu. Stříšky na komín fungují také jako ozdoba střechy vašeho domu. Kryt na komín zabrání také pádu nežádoucích předmětů do komína. Stříšky na komín by se umísťují nad komín a správně by měly být napojeny hromosvod.
Kominictví
Kominictví je řemeslo, jehož náplní je čištění, kontrola a oprava komínů a zařízení pro odvod zplodin spalování, spalovacích zařízení a dalších souvisejících zařízení.[1] Osoba vykonávající toto řemeslo se nazývá kominík. V České republice je podle zákona č. 455/1991 Sb. kominictví živností řemeslnou, k výkonu je potřeba odborná způsobilost.
Kominík
Kominictví je zaměstnání, jež se z větší části odehrává ve vyšších výškách (na střechách budov), proto není vhodné pro lidi, kteří mají různé pohybové vady a problémy s koordinací pohybů, nebo pro osoby, které trpí záchvaty (např. epilepsii).
Vybavení kominíka
Mezi základní vybavení, které se v kominictví používá, patří průtlačné kartáče, čisticí zařízení pro spouštění do komína, zednické nářadí a vybavení pro práci s plechy.[1] Během činnosti je potřeba mechanickým pohybem odstranit usazené saze v odvodních rourách, které znesnadňují další proudění zplodin od místa hoření do volné atmosféry.
Historie kominictví
Kominík v 50. letech 19. století. Zprvu vymetali komíny sami majitelé domů. Zprávy o kominících, kteří se této činnosti věnovali profesionálně, máme až ze 16. století. Tehdy se v Čechách objevili první "mestkomináři" původem z Itálie, mezi nimi byl Tomáš Moniga z Lucernu, který získal monopol na vymetání všech komínů v Praze. S sebou si přivedl své příbuzné Bartoloměje a Matěje De Martini. Zvláště Matěj De Martini se pak proslavil a získal privilegia od císaře Rudolfa II. - podle pověsti díky tomu, že císaři tajně opatřoval zvláštní saze, které potřebovali císařovi alchymisté k pokusům. Na císařském dvoře se kominíci znovu vyznamenali za vlády Josefa II., kdy se kominický tovaryš Jiří Skalský stal při vymetání komínu v hradní kuchyni svědkem pokusu panovníka otrávit, pachatele včas oznámil, a zachránil tak císaři život. Cech kominíků pražských musel existovat již před rokem 1748 - z té doby máme dochovánu cechovní pokladnu (dnes v Muzeu hl. m. Prahy). V roce 1868 vznikla Jednota kominických tovaryšů ku vzájemné podpoře v Praze. Tato organizace se později (po přidružení mistrů) přejmenovala na Jednotu kominíků a fungovala až do 50. let 20. století, kdy byly zrušeny živnosti. Činnost nakrátko obnovila znovu v 60. a 70. letech, ale v roce 1981 byla zakázána. K opětovnému rozvoji mohlo dojít až 90. letech 20. století. Největší rozkvět kominíci zažívali v době průmyslové revoluce. V současnosti, v době nárůstu ústředního vytápění, je jich stále méně. Patronem kominíků je sv. Florián.
Zdroj: www.wikipedia.cz
